"Infinite in mystery, is the Gift of the Goddess. We seek it thus, and take to the sky.
Ripples form on the water´s surface, the wondering soul knows no rest."
Final Fantasy 7: Crisis Core, Loveless - act 1


Stupid G!RLS, Bloody face | úvod, chapters 1- 6

30. prosince 2009 v 22:21 | Keililly
More in C.Č.


Úvod

Stávalo se jí to často.V naprostém zaslepení depresí se vrhla do koupelny a agresivně otvírala všechny skříňky, než konečně našla to co hledala.Vytáhla ze svojí skrýše zakrvácenou žiletku a přiložila ji k zápěstí.Stačilo mírné zatáhnutí a už jí po kůži stékaly potůčky krve. Jenny Gerardové se tohle stávalo i několikrát za týden.I když jí ještě nebylo ani čtrnáct trpěla častými depresemi a prášky nebo žiletky pro ní byli jediným řešením.Po každém takovém incidentu si zkroucená bolestí sedla do kouta záchodu a tiše se vybrečela.Tentokrát však ven vyjít nemohla.
"Pane Gerarde, já…."
"Řekl jsem aby ses k Jen nepřibližoval!To ti to nebylo jasné Lone?"ozval se z vedlejšího pokoje rozzlobený hlas.
"Vůbec nic o Jenny nevíte!Třeba že se tajně řeže?Nebo že do sebe nasype klidně celé plato sedativ?" slyšela Jenny hlas svého kamaráda Lona, který o ní věděl naprosto vše.Báječně si rozuměly a to i přesto, že Lon byl o několik let starší.Poznaly se díky Frankovi, bratrovi Jenn. Tenkrát se z Lona stal zaměstnanec v jejich restauraci a nyní, o prázdninách bydlel u Gerardů.Jenže teď mělo být jejich přátelství navždy roztrženo.
Jenny potichu vyšla ze svojí "skrýše".Setřela si slzy a pomalu kráčela do kuchyně kde si sedla na židli a dívala se skrz zašpiněné okno.
"Jen?" ozval se za ní tázavý hlas, "tys to.."
"Slyšela!"vybuchla!
"Já jsem.."
"Nechtěl?Pozdě!Všechno si zničil.Mohla jsem si tu v klidu umřít, ale teď mě budou všude sledovat!Oba!" rozběhla se s notebookem v ruce pryč z bytu a rychle brala schody po dvou.Bylo jí jedno kam půjde.Chtěla jenom pryč.

Chapter one

Zmírnila do kroku.Věděla že Lon se na ní určitě dívá z okna, ale bála se otočit.Umřít.Opravdu tohle řekla?Zdálo se to jako dobrý nápad.Tátovi ani mámě by určitě nechyběla.Ani těm fajn klukům z její třídy.Ale co Lon, nebo Katie?Katie!s tou právě teď potřebovala mluvit.
Sedla si do mokré trávy a otevřela svůj laptop.Čekala až se konečně připojí k místí Wi-Fi a poté jedním kliknutím najela na meebo.Off-line.To jediné se jí objevilo u jména Katie Golden.Ano, Katie byla opravdu zlatá.V tuhle chvíli by za ní Jenny dala vše.Začala se klepat.Šáhla do kapsy své bundy, kde většinou byla její nejlepší kamarádka.Žiletka.Ale ať dělala co chtěla nic nenahmatala.Skusila ještě další dvě kapsy a napotřetí…. Zásah!Vytáhla plato sedativ a během chvíle jej nastrkala do krku.
"O ou" ozvalo se ze zapnutého notebooku
Cutie Jenny: Ahoj Katie.Já jsem si už zase vzala prášky.Už to dál nevydržím!
Sexy Blondie: KOLIK!?
Cutie Jenny: No vlastně….
Jenny si uvědomila, že neví.Vytáhla plato a najednou zjistila, že celé.
Cutie Jenny: Celé plato…
Sexy Blondie: Ne!Máš brát čtyři prášky!
Jenny se začala klepat jako osika.Svět kolem ní byl najednou plný světel, které chtěla mermomocí chytit.
Sexy Blondie: Haloo! Jenny!
Položila rozklepanou ruku na chladnou desku laptopu.
Sexy Blondie: Jenny? Ach prosím ne! Nechoď !
"Ououuu" ozvalo se předtím, než se Jenny skácela do mokré trávy.
Vzduchem se nesla neslyšitelná smuteční hudba.Každou chvílí se ozvalo zafičení větru a na nebi se pomalu začaly tvořit houfy mraků.Na Jenninu ztuhlou tvář dopadla kapka deště.Jako by i nebe truchlilo za ztracenou dívku.Pootevřela své tmavě hnědé oči.
"Jenny…." Uslyšela dívka slabé šeptání.
V duchu se smála.Jak jí může vítr šeptat?
Pomalu přestávala dýchat.Necítila nic.Najednou se její tělo začalo zvedat.Že by si pro ní konečně přišly z nebe?

Chapter two

Dívka pomalu otevřela oči.Nejdřív se zdálo, že se ocitla v nebi, či v nějaké kouzelné zemi sněhu, ale nakonec se probudila v nemocnici.Na pokoji byla sama a k ruce měla připíchnutou kapačku.
Ne! Pomyslela si.Umřít.To jediné bylo její přání.Chtěla se natáhnout po kapačce, ale ruce měla připoutané k posteli.Do očí se jí hnaly slzy.
Nebreč.Poručila si. Nemůžeš si ty slzy ani utřít.
Dveře se s skřípáním otevřely a do pokoje vešla mladá sestřička.
"Sestro…" zašeptala ochraptělým hlasem, "Kde to jsem?"
"Na psychiatrické léčebně pro mladé.Někdo za tebou přišel Jessi."
"Jenny.Jsem Jenny." Zamračila se.
"Promiň Jessi.Jsem tu nová a nevěděla jsem."
Do místnosti vešly další dva lidé.Lon a nějaká mladá žena.Jen pohlédla Lonovi do očí.Viděla v nich Strach?Zklamání?Nebo to snad byla starost?
"Jenny.Ach ty moje malá holčičko." Zašeptal Lon zdrceně a sedl si na postel, "Tohle je Paula, sociální pracovnice."
Ach, takže na mě poslal sociálků?hodila na Lona vražedný pohled.
"Dobrý den slečno Jennifer.Vaše příjmení je Gerardová, že?" pronesla žena, začtená do jakýchsi papírů.
".Jsem prostě Jenny."
"Dobře, tak tedy Jenny, je pravda, že tohle vše je kvůli tvým rodičům?Opravdu, jestli se nechceš trápit, měla bys nám říct důvod tohohle všeho." Řekla rázně, ale přitom mile žena.
Jen pohlédla na Lona.
Jenny, prosím řekni jim pravdu.Nevydržím se koukat na to jak mi umíráš před očima.Vyčetla dívka z jeho očí.
"Já, ano.Nechci to tu rozebírat, ale ano, máte pravdu.Rodiče se ke mně nikdy nechovaly jako k dceře.Spíš jako k služce nebo podřadnému psu.Prosím, já nechci aby je zavřely nebo tak něco, byli i chvíle kdy mi plnily každé moje přání."
Jenny se smutně podívala na silně utažené řemeny.
"Talčí tě?" zeptal se chlapec přiškrceným hlasem.
Vím, že je to kvůli mně. Posteskla si smutně vduchu.

Chapter three

"Nemůžete jí odpoutat?" obrátil se Lon k Paule a oči se mu zmenšily na dvě ouzké čárky.
"Bohužel, nechceme nic riskovat." pousmála se žena a pomalu kývla ke dveřím, "
Mám vás nechat osamotě?Myslím..."
"Ne, Lon už také půjde." Skočila jí do řeči Jenn a otočila hlavu do polštáře.Jen s těží zadržovala slzy.Lon na ni jen smutně pohlédl.Myslel si snad, že by jí mohl pomoct, když nechtěla?
Na pár dní, zůstala Jenny úplně sama.Gerardovi se za ní buď stavit nechtěly nebo neměly možnost.Lona už vidět nechtěla, už nikdy!Byla proto rozhodnutá.Vždyť jen díky němu tady teď trčí.Jedno odpoledne se u Jennina pokoje otevřely dveře.
"Slečno, přišla za vámi jakási dívka." řekla Jenn zachmuřená sestra.Tudle dívenku opravdu nemusela.Byla drzá a za každou cennu chtěla utéct.
"Jaká?" divila se.Vždyť jí nikdo nenavštěvoval.Sestra se opět vrátila do chodby.
"Hele dámo," slyšela Jenny z chodby, " já du za svojí kamarádkou a vy my v tom nezabráníte, jasný?Jste střelená, jestli si myslíte, že tohle jí pomůže."Tenhle hlas Jenn velmi dobře znala.
"Sestro, můžete sem Katie pustit!" zakřčela Jenn a po chvilce dveře rozrazila blonďatá dívenka, která z kabelky vytahovala cosi kovového.Přisedla si k Jenn a jistou kovovou věc zastrčila do zámků na poutech.Jenn jí stiskla ruku a vyděšeně sledovala jak se pouta pomalu rozevřely.
"Goldenová co blázníš?Nedostanem se odsud!Je to marný!" křičela Jenn.
"Pomůžu ti." Zašeptala Kat a rychle dodala: "Jenom mlč.Nesmí nás slyšet."
Katiino nádherné tělo se rychle protáhlo mezi lůžky a přiskočilo k zamřížovanému oknu.
"Oh bože, je to tu jak v base." Neuštědřila si jízlivé poznámky na místo, kam by se nikdy nechtěla dostat.Přidržela si klíč před očima a pak opatrně odemkla mříže.Okno bylo sice malé, ale dost velké na to, aby se dostaly pryč.
"Musíš seskočit."otočila se a věnovala kamarádce prosebný pohled.
"Blázníš? Je to…" nadechovala se prudce Jenn, než jí blondýnka ucpala pusu a zašeptala: " Nekřič!Chceš aby nás chytli?Tady už si venku, všechno je slyšet! Seskoč!"
Jenny se dolů radši ani nedívala.Zavřela oči a sesunula nohy z okna.Nyní stála jen na okapu a rukama se přidržovala parapetu.Ale tohle přece chtěla.Umřít a už se nenarodit.Podívala se vedle sebe a doufala, že tam Kat ještě sedí.Že kočky mají 9 životů se na ní dalo perfektně pozorovat, ale že padají na všechny čtyři už ne.Ležela na zemi s probodnutou rukou, ale usmívala se a povzbuzovala jí ke skoku.
"Zavřít oči a přežít," zašeptala tiše a seskočila z okapu.

Chapter four

"Kde si vůbec vzala klíč?" zadýchávala se Jenny.Obě dívky už běžely pěknou chvilku a zdálo se, že Kat dochází síly.Držela si zakrvácenou ruku a snažila se nezastavovat.Nyní ale zpomalila a sedla si mezi dva keře, kde je nikdo nemohl vidět.
"Au.," zasyčela bolestí, když jí do ruky praštila jedna větev, "Možná je čas abych ti řekla pravdu."
"Cože?Jakou pravdu?"
"Kdysi sem tu byla taky," Řekla polohlasně a zavřela oči, aby zadržela slzy,
"Ukradla jsem klíč a když….."
"No tak nebreč.To bude dobrý.Co se stalo?" utěšovala Jenny svojí kamarádku a v hlavě se jí honilo spustu věcí.Kat byla superhvězda třídy a uměla i mnoho jiných věcí, které nikdo jiný nedokázal.Jak se mohla ocitnout tady.
"Když jsem se vrátila domů, rodiče už se mnou nechtěly nic mít.Alespoň ne se závislou Gabriele."
"Kdo je Gabrile?" přelušila dívku Jenn.
"Tak jsem se jmenovala, dokud mě nenechaly přejmenovat." Vzlykala blonďatá dívenka a pokoušela se nedávat najevo bolest ruky.

Chapter five

"Co?" Vytřeštila Jenn oči a její tělo se sesunulo k zemi, "Ale, jak… proč?"
"Tohle je složité i na tebe a tvůj život zlato," usmála se Kat, "promiň."
Jenny přikývla a oprášila si kalhoty.Neměly čas sedět tu a vzpomínat na minulost.Natož, myslet na budoucnost.

Noha nazutá v černých balerínkách se pomalu přehoupla přes zábradlí a pomalu přešlapovala po chladné zemi.
"Kat, už jsi tam?" ozvalo se odněkud ze zdola, "Jak můžeš vyšplhat tak vysoko?"
Katy, která už byla skoro na druhé straně balkonu a právě se chystala otevřít dveře do svého pokoje, na kamarádku hodila jenom varovný pohled.Tiše otevřela dveře a rychle prohledala svůj pokoj.
"Ehm." Uslyšela najednou hlasité zakašlání.
"Mami?" vyjekla a začala pomalu couvat ke dveřím balkonu.
"Nechceš mi něco vysvětlit Gabriell?"
"Kolikrát jsem ti říkala abys mě tak neoslovovala?Gaby už tu dávno není!"
Katy se za svojí minulost vážně styděla a nenáviděla, když jí někdo oslovoval pravým jménem.
"Já vím, ale v souvislosti s ní tu je ještě někdo.Dneska ráno utekla z léčebny Jennifer.Nevíš o tom něco?A jak si se sem vlastně dostala?Neslyšela jsem tě přijít."
"Mami, já….."
"Takže o tom něco víš!Katy víš jak je těžké dávat sociálce pocit bezpečí?Když takhle hazarduješ mohla bych o tebe přijít!" zuřila Katyina matka.
"O mě nebo o svojí pověst?Bohatstvím si mě nekoupíš a sociálku evidentně taky ne!"
"Fajn takže teď ti prozměnu misi dávám já.Budeš tady a jako správná chudá dívka budeš čistit podlahu v celém domě."
"Cože?Pak, že o mě nechceš přijít!" vystrčila matku z pokoje a prudce bouchla dveřmy, které s rachotem zamkla.Otočila se k hromadě šatů a zběsile se jimy začala prohrabovat.
Konečně našla to co hledala.Popadla mobil a rychle ho prostrčila zábradlím.Zadívala se přitom smutně do nedalekého křoví.

Chapter six

Jennifer
Z něj se vynořila Jenny, chytila mobil a rychle zaběhla zpět. Roztřesenýma rukama vyťukala Lonovo číslo a přiložila si telefon k uchu.
"Prosím?" ozval se nepříjemný hlas, ze kterého by každý hned poznal, že Lon nemá moc náladu mluvit.
"Lone, musíš mi pomoct." řekla rozklepaným hlasem.
"Jenny? Už tě odpoutaly? To je super! Promiň, ale o tom jsme už mluvily několikrát, já nemůžu..."
"Utekla jsem." přerušila ho.
Na obou stranách telefonu zavládlo ticho.
"Brouku, no tak už polož ten telefon" ozvalo se.
Bylo to jako rána do břicha.Jenny se zastavil dech, kolena se jí roztřásla a musela se posadit.Kolem sebe ucítila vůni květů, teplý letní vzduch a roští, které jí řezalo do tváří. Zavřela oči a snažila se zadržet slzy hrnoucí se z očí. Představila si scénu, která se právě musela odehrávat. Zvedl se jí žaludek a kdyby od rána nejedla, nejspíš by vážně pozvracela okolí kolem sebe.
"Kde jsi? Odvezu tě zpět." přerušil Lon ticho.
"Kdo je to Lone? A ne, nikam se nevracím. Pochybuju, že bys mi chtěl pomoct, mám pravdu? Tak je jedno kde jsem." zašeptala a rozzuřeně práskla telefonem o zem.
Odsud to domů měla pouze pár stanic a i přes to, si připadala tísíce kilometrů vzdálená.Podepřela si rukou hlavu a opřela se o kmen starého dubu.Byla unavená, jako ještě nikdy, ale něco tak cenného jako spánek si nemohla dovolit.
Snad jen pár minut pomyslela si, ale to už upadala do hlubokého spánku.

Lon
"Lone, co se stalo?" zašveholila mladá blondýnka a pomalu si nasazovala župan.
"Promiň zlato, vážně už musím jít. Víš, to byla Jenny, ona je pro mě něco jako malá sestra. Ne jako ty." políbil jí a rozběhl se po schodech dolů.
No tak Jenn, zbláznila ses? Tvoji rodiče se sakramentsky snaží a ty zdrhneš? Budou mít pěknej průšvih. zamyslel se, ale raději nad tím nechtěl ani přemýšlet. Vytočil Paulino číslo.
"Haló?" ozvalo se někde daleko, ale pro Lona to bylo až příliž blízko. Oddálil si tedy telefon od ucha a začal sociální pracovnici vysvětlovat co se stalo.
"Bože to ne! Třeba se bude chtít vrátit domů, ale tam je teď moje kolegyně a opět vyslíchá její rodiče."
Lon zavřel oči. Každý den doufal, že Jenny někdo pomůže od jejího ničení, ale ona o pomoc nejspíš nestála.
Znovu vytočil její číslo a přál si, aby mohl slyšet její hlas, oznamující, že je stále živá a možná i zdravá.

Jenny

Probudilo jí hlasité zvonění mobilu a rosa v obličeji.Na telefonu se objevilo LORENZITO VOLÁ a Jenny se jenom pousmála. Tuhle přezdívku mu dala už dávno a už tenkrát do něj byla bezmezně zamilovaná. Teď však neměla náladu na poslouchání Lonova až příliš starostlivého hlasu, ani na jeho kritizování.
Ale kdyby to nezvedla nejspíš by šílel hrůzou.
"Lone, nemám náladu na tvoje komandování." vstala a rázným krokem vyšla k autobusové zastávce.
"Já tě nechci komandovat. Chci se domluvit co bude dál."
"Zpátky se nevrátím, je ti to doufám jasné.Chci domů."
"Myslím, že ještě nejsi úplně v pořádku."
"Tak ty myslíš?" vykřikla, "Proboha, kdybych měla tu šílenou touhu se zabít tak už bych to dávno udělala, nemyslíš? Což mě přivádí k myšlence, že by to byl fakt blbej nápad!"
"Pomohla ti Kat, že jo?"
"Jo, ale neměj jí to za zlé."
"Mám. Vážně, co hodláš dělat?"
"Ještě nevím, ale ty mi pomáhat nemusíš. Podvedls mě!"
Lon vyprskl smíchy: "Co to plácáš?" vyštěkl. Věděl, že si musí vážně dávat pozor co říct, ale tohle ho dopalovalo: " Nikdy jsme spolu nic neměli Jenn."
Jenny byla vážně mimo mísu. "Ale já tě miluju Lone. Copak to pořád nechápeš?"
"Jsi ještě dítě malá Jenny." zašeptal a čekal vlnu zlosti, když v tom telefon pípl a Jenny se přestala ozívat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama