"Infinite in mystery, is the Gift of the Goddess. We seek it thus, and take to the sky.
Ripples form on the water´s surface, the wondering soul knows no rest."
Final Fantasy 7: Crisis Core, Loveless - act 1


Everybody needs his revenge | Part 1

18. srpna 2010 v 15:24 | Keililly |  Everybody needs his revenge
A je to tu :) První díl Everybody needs his revenge. Za případné nesrovnalosti, gramatické chyby a tak dále a tak dále, se omlouvám. Hold nejsem žádný profesionální spisovatel, jenom osoba s velkou fantazií. Ale dost keců, usaďte se a vychutnejte si nejhorší čtení vašeho života :D



Prolog

To, co vás jako první v Akademii naučí, je ovládat své schopnosti. A když vás to naučí, prostě vám řeknou, že je nesmíte používat ve vlastní prospěch. Nač vám ale potom jsou? Abyste chránili ostatní? Jistě, každý chce chránit toho, koho miluje… Jenže žádné citové závazky je další věc, kterou vám vtlučou do hlavy.
Spousta lidí už od útlého dětství toužila po tom být Ochránce. Nikdo z nich si neuvědomil, že být Ochráncem znamená být vězněm ve skvostném paláci. A pokud by vás vyhodili, vaše schopnosti jsou jako tikající bomba. Stačí malé škobrtnutí a už jste ve vězení GOGS, nebo vás rovnou zabijí.
Pomáhejte a zemřete jako hrdina, nebo zemřete jako ten, kdo se vzbouřil systému…Zemřete tak jako tak…
Sarah Ayelai
223. den Seriunského kalendáře, 4 roky před Novou Radou vlády galaktické společnosti


Kapitola první
Pravidla

Opřela se o chladnou zeď a stala se tak malou chybičkou na téměř dokonalém nátěru. Bystré oči se pozorně dívaly kolem sebe. Nechtěla být spatřena. Kdo by na jejím místě chtěl. Po špičkách přeběhla na druhou stranu chodby a znovu se rozhlédla. V tuhle hodinu tu někdo jako ona neměl co dělat. Všichni se měli učit, potit se na tréninku a ti nejmladší dávno leželi v postelích.
Než se rozhodla, že doopravdy skočí po hlavě do potíží, několikrát zapřemýšlela nad tím, proč to vlastně dělá. Nikdy nebyla jako ostatní. Třeba za to mohl fakt, že byla o několik let starší než ti, se kterými se dennodenně setkávala v tréninkových halách a spolupracovala s nimi při nebezpečných simulacích. Možná právě proto si přišla sama a toužila po světě za zdmi svého vězení. Nebo se jen nudila k smrti.
Podívala se za roh. Na chodbě se procházelo pár robotů, kteří měli hlídat, aby se někdo -dobře, kdo jiný než ona by se o to pokoušel- nedostal bez povolení ven.
Jen trochu šrotu, pomyslela si s úšklebkem. I když překypovala sebedůvěrou, neznamenalo to, že by jí nedokázali vystřelit mozek z hlavy.
Vytáhla z kapsy malou tenkou destičku. Ta se jediným pohybem ruky změnila na projektor a promítla nad sebe plány celé Akademie. Zběžně je projela pohledem. Ven se mohla dostat jenom tudy, to věděl každý. Ale jak by mohla odvést pozornost pekelně nebezpečných strojů, které s úderem každé minuty zapínaly světlo, před nímž se v téhle části budovy nebylo kde skrýt a pokud něco uviděly, spustily alarm a začaly bezhlavě střílet? I jejich konstrukce byla téměř nezničitelná. Tenhle typ robotů si snad Akademie pořídila jenom proto, aby ji co nejvíc rozzuřila.
Nakonec se rozhodla jít jinou cestou. Cestou o něco složitější, ale o to víc vzrušující. A v její prospěch na konci čekaly o dost horší modely. Vypnula otáčející se hologram a přeběhla z jedné chodby do druhé. Propletla se labyrintem, který zdobila stále jedna a ta samá barva nátěru, vybledlá, stará, zašlá. Stejně jako to, čím se všichni měli řídit. Prastará pravidla, každý věřil, že se jednou alespoň část z nich změní, ale Akademie odmítala šáhnout na cokoliv, co by mohlo porušit několikaleté tradice.
Nespokojeně zavrtěla hlavou, když se potvrdil její předpoklad, že místo ke kterému mířila, je obehnané řádkou malých nespolehlivých hlídacích robotů, značně se lišících od těch postavených před východem. Vážně si myslela, že to bude tak snadné? Naštvaně stroje probodla pohledem a nakonec se rozhodla pro poslední možnost. Bude si muset na seznam přestupků připsat ničení soukromého majetku. Nesnášela, když musela plýtvat svým nadáním na maličkosti, ale v určitých případech to bylo nezbytné. Celou svoji mysl zaměřila na roboty. Ti během několika sekund vzpláli a s rachotem se zřítili na zem. Teď už jí nezbývalo mnoho času, než sem dorazí další hlídka. Přeskočila to, co z robotů zbylo, a vrhla se po velké desce zabudované ve zdi.
"Konečně…" zamumlala spokojeně. Prsty přejela po obrazovce a jednotlivých ikonách. Rozvod energie do jednotlivých částí Akademie.
"Koleje, výuka, suterén, chodby, vše…." četla si sama pro sebe. Bříškem prstu se dotkla ikony Vše. Na obrazovce se rozsvítila červená tabulka.
"Prosím vložte heslo."
"Cože?"
"Vaše heslo je špatné. Prosím vložte heslo."
"Ty kraksno, já neznám…"
"Vaše heslo je špatné. Prosím vložte heslo. Při dalším nezdařeném pokusu bude vedení informováno o vašem narušení."
Protočila oči v sloup. Tohle nemá zapotřebí. Další nával pomyslné energie. Něco uvnitř panelu se začalo škvařit a z desky vyšel malý obláček dýmu.
"Prosím vložte hé…slo…o-o-o-o-ou."
Světla v celé budově zhasla, roboti napojení na zásuvky přestali pracovat a všude zavládl chaos. Konečně! Rozběhla se chodbami směrem k východu. Čas od času se schovala ve stínu některé ze zdí, protože hlídači už naplno vyrazili do chodeb, aby mohli najít případného viníka. Nijak ji to netrápilo. Ve tmě se stala doslova neviditelnou. Dostala se až k obrovským zdobeným skleněným dveřím, velké bráně do Akademie. Sklo se změnilo na střepy a ty se s cinkáním snesly k zemi.
Na tváři konečně ucítila vánek. Zaposlouchala se do městského ruchu, který jí často tak chyběl. Země už dávno nebyla středem všeho dění. Všechno se odehrávalo na planetě mnohem lépe umístěné, planetě Seriun. Lidé postupem času zmutovali, naučili se líp ovládat svojí mysl a někteří díky tomu získali schopnosti, o kterých se mohlo generacím před nimi jenom zdát. Stačilo získat ty správné geny. Říkalo se jim Ochránci a právě Akademie pro výcvik Ochránců byla sídlem většiny z nich.
Mohla si pár sekund trestně užít pohled na vznášedla nesoucí se vražednou rychlostí osvětlenými ulicemi. Hloupých pár sekund, než se jí do zad zaryla bolest a rána z omračovací pistole ji uspala na hodně dlouho.
* * *
Sarah Ayelai mířila přímo do hlavního sídla Akademické Rady. Pořád v zádech cítila nepříjemné bodání, po tom co se do ní zařízl omračovací paprsek. Když se před několika minutami probudila v silovém poli jedné z cel, málem se pozvracela. A kdyby seděla na nějaké židli, nejspíš by z ní překvapením spadla. Pořád nechápala, jak na ni mohli tak rychle přijít. Jak to, že se k ní dostali během pár minut? A to se tolik snažila!
"Pohni," ozval se za ní kovový hlas jednoho z dvou strážních robotů, kteří jí následovali na její "cestě do pekel".
"Klid plechovko," vrhla po něm nevraživý pohled a zrychlila. Robot jí radši nedával najevo, co si oslovení Plechovka myslí a znovu ji postrčil dopředu.
Nacházeli se v centru všeho dění na Akademii, v takzvaném Křídle chrámu. Sarah nikdy nedokázala pochopit, proč se pár neobvykle velkých chodeb, kanceláří a jeden sál nazývají takhle honosně. Navíc, název ani nedával smysl. Ať byste hledali, jak dlouho byste chtěli, žádný chrám byste tu nenašli. Dveře do sálu se otevřeli a Sarah se svým doprovodem vešla dovnitř.
"Slečna Sarah Ayelai." Rozlehl se sálem lidský hlas, ale vzhledem k tomu, že nikdo nepromluvil, Sarah předpokládala, že se za ním neskrývá živá bytost ale prachobyčejná hromada kabelů a šroubků.
Všem členům Rady se naskytl pohled na poměrně mladou, avšak na poměry studentů až příliš starou dívku s rozčepýřenými vlasy kolem hlavy a s tmavě modrýma očima, které v jejím výrazu působily nebezpečně temně. Oči, byly jednou z jejích hlavních zvláštností. Podle nálady a pocitů se dokázaly měnit z modré, přes fialovou až do ohnivě rudé. Právě teď probodávaly Akademickou Radu, jako by jí něco vyčítaly.
" Studentko Ayelai, obviňujeme vás z následujících činů. Porušení kodexu Akademie, ohrožení studentů a učitelů a ničení akademického majetku. Ještě než vyneseme rozsudek, chcete něco dodat?" Obrátila se k ní její bývalá učitelka, Tifere Godes. Sarah se jí nebála. Byla odhodlaná vrátit jí všechno to zlo, které si s ní musela protrpět. Díkybohu že se jejich cesty nakonec rozdělily. Tifere odmítala dál učit neposlušného a nevychovaného sirotka a Sarah nedokázala snést její přístup k veškeré zábavě. Když ji teď propalovaly fialové oči olemované namodralou kůží, dokázala si živě vybavit to, co se jí pořád snažila vstřebat do paměti. Zábava nemůže být tolerována, pokud s ní přichází rozptýlení a nepozornost.
Sarah pochybovala o tom, že se tahle namodralá ženská někdy bavila, ba jestli to někdy zkusila.
"Snad jen to, že tohle všechno jsem dělala v zájmech všech žáků akademie." Pronesla ledovým hlasem a pohlédla do očí všech členů Rady.
"V zájmu studentů? V jejich zájmu jste zničila několik našich robotů, zkratovala pojistky a zničila jste vchod do Akademie?" zavrčel jeden z těch Ochránců, kteří neměli dostatek talentu, nebo speciálních schopností, takže skončili v kanceláři, pravděpodobně někde na Správě studentů. Ano, pamatovala si ho. Když s Trentem Halloem přišla poprvé do Akademie, byl to právě on, koho museli přesvědčit, aby Trent mohl vyučovat hned tři žáky najednou. Další, komu byl věnován její vztek.
"Pane, ano pane. Přesně tak. Řekněte mi, vážně si myslíte, že omezování svobody a práv studentů je správné?"
Všichni členové na ní překvapeně pohlédli. Bylo od ní troufalé nadhodit pochybnosti o Radě, Akademii a všem na čem bylo založeno jejich fungování, zrovna když sama čelila obvinění.
"Nebavíme se o tom, co děláme my správně či špatně, ale o tom, co děláte vy." Tifere ji znovu věnovala posměšný pohled. Sarah jako studentka neměla absolutní šanci tenhle boj vyhrát, ale mohla se alespoň pokusit vyhrát válku.
"Myslím, že to co dělám, není špatné," Odkašlala si, "mohli bychom změnit celý chod Akademie, mohli bychom dosáhnout lepších výsledků, ale pouze pokud dáme studentům větší volnost! Proč jsme přestali dodržovat základní lidské hodnoty? Proč ignorujeme naše potřeby a touhy? Dříve bylo běžné někoho milovat, mít děti, těšit se z toho co máme. Zároveň jsme však dělali svojí práci, jak nejlépe jsme mohli."
Oči několika členů zběsile pobíhali po dívčině tváři. Ty její nabrali zlatavý nádech. Zaťala ruce v pěst. Měla chuť všechny je poslat do háje i s tím jejich kodexem.
"Studentko Ayelai, tímhle svým chováním porušujete jedno ze základních pravidel našeho učení. Ovládat svoje emoce, aby se nezmocnily tvého počínání."
Protočila oči v sloup. Několikrát se zhluboka nadechla a pak se barva jejích očí změnila zpět na modrou.
"Omlouvám se. Příště se budu lépe ovládat." Zašeptala. Bylo jasné, že to nemyslí vážně. Ale když nezabírá přístup "zkritizuj jejich chyby", musí použít něco jiného. Zvolila tedy "ukaž jim, že mají pravdu".
"To byste měla," Podotkla jedna z žen a srovnala si hromadu papírů, která se rozprostírala na malém stolku vedle jejího křesla, "každopádně jsme se rozhodli, že vám udělíme jeden z nejvyšších trestů. To co jste provedla kdysi, se ještě dalo tolerovat. Dali jsme vám šancí, kolik jsme mohli, ale tohle je zkrátka… příliš!"
"Co tím chcete říct?" Sarah polkla. Nevypadalo to dobře.
Rada si vyměnila souhlasné pohledy a nakonec každý její člen vstal z křesla.
Došli k rozhodnutí. Pomyslela si.
"Slečno Ayelai, tímto vám udělujeme trest vyloučení."
Najednou jako by ztratila hlas. Chtěla něco namítnout, ale nemohla vyloudit žádný tón. Jenom s otevřenou pusou hleděla před sebe a měla co dělat, aby se jí do očí nenahrnuly slzy. Chtěla volnost, ale ne tak, aby zůstala sama, aby jí neumožnili výuku.
"Vyloučení?" vydechla překvapeně a sklopila hlavu, takže jí přes hustý pás vlasů nebylo vidět do tváře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti první díl ENHR?

Ano. 47.6% (10)
Ne. 23.8% (5)
Nečetl/a jsem. 28.6% (6)

Komentáře

1 Blair♥ Blair♥ | Web | 18. srpna 2010 v 15:26 | Reagovat

Jeste jsem to necetlated a neptej se kde jsem jsem u mami na pc :D

2 Miqelka Miqelka | Web | 18. srpna 2010 v 16:10 | Reagovat

5 hvězdiček :)
Díky moc! :DD Sakriš moc mě to baví.
Sarah taková rebelka. Jsme zvědavá jak to bude pokračovat.

3 Criticman Criticman | Web | 29. října 2010 v 22:54 | Reagovat

je to sračka.... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama