"Infinite in mystery, is the Gift of the Goddess. We seek it thus, and take to the sky.
Ripples form on the water´s surface, the wondering soul knows no rest."
Final Fantasy 7: Crisis Core, Loveless - act 1


Everybody needs his revenge | Part 2

20. srpna 2010 v 14:05 | Keililly |  Everybody needs his revenge

Další díl :) Mimochodem, setsakramentsky mě bolí loket, záda, hlava, mám přesezenou zadnicu a musim s Trackou ven, takže netušim, kdy se tu můj duch ještě zjeví. Žijte dlouho a blaze, milí přátelé (cituji Spocka, hééééč!), nebo jak by řekla jedna moje dobrá známá Live long and prosper, vole.



Chodbou se nesly rytmické kroky dvou postav. Obě byly zahalené v obyčejném tmavém plášti a netvářily se zrovna přívětivě. Byli to muži, zhruba stejně velcí, se stejnými zachmuřenými pohledy.
" Myslíš si, že nás sem zavolali jenom proto, aby nám řekli, jak moc je to mrzí?" zeptal se jeden druhého, aniž by na něj pohlédl, nebo zpomalil svojí chůzi.
"Ne Kayle. Cítím, že o tohle jim vůbec nejde." Zamumlal druhý muž a vyrazil po schodech ke vchodu.
První muž nevěřícně zavrtěl hlavou a následoval druhého: "Doufám, že se tvoje pocity nemýlí."
Následoval smích. "Zmýlily se snad někdy?"
Kayl Naresant se usmál a poprvé za celou cestu se zastavil: "Ale teď vážně Elene. Na Seriun jsme se vrátili jenom proto, abychom Trentovi ukázali, jak moc jsme si ho vážili, jaký to byl skvělý učitel." Všiml si, že se Elen nezastavuje a tak ho chytil za ruku a otočil směrem k sobě.
"No tak Kayle, vždyť víš jak…"
"Vím. Ale stalo se to. Neutečeš před tím." Zahleděl se do jeho zelených očí. Uviděl v nich strach a smutek, které se Elen Hallo snažil všemožně ukrývat. Kayl to chápal. Věděl, co pro Elena jeho učitel znamenal. Vždyť byli ze stejné rodiny. Jako otec a syn.
Elen přikývl, ale znovu se dal do kroku: "Proč se ti vlastně tak nelíbí, že jsme na Seriunu?"
Kayl po něm mrsknul nevraživým pohledem. Elen se rozesmál. Moc dobře to věděl. Nebo si to alespoň myslel.
Dorazili až k vchodovým dveřím do Akademie pro výcvik Ochránců. K jejich překvapení byly rozbité a hemžilo se kolem nich hejno opravářských robotů.
"Co se tu stalo?" zeptal se Kayl jednoho z nich.
"Nějaká hlupačka se chtěla dostat ven po setmění a celý nám to tu zničila. Ale pokud potřebujete projít, jen do toho."
Oba muži přikývli a vešli dovnitř. Naskytl se jim pohled na Akademii ve fázi největšího ruchu. Studenti zběsile pobíhali po chodbách, protože měli se svými učiteli vyrazit na bojové mise, kterých bylo teď, když se válčilo téměř všude, nesnesitelně mnoho. Ani jeden z nich si nebyl jistý, zda do Křídla Chrámu ještě trefí, ale vzhledem k počtu studentů kolem nich by neměl být problém se někoho zeptat.
Nakonec dorazili až ke dveřím do sálu, kde se pravidelně scházela akademická Rada. Aniž by čekali na to, až je robot uvede dovnitř, prud
"Pánové Kayl Naresant a Elen Hallo." Zavelel kovový hlas ve snaze překřičet ránu, když se dveře odrazily od zdi.
ce otevřeli dveře a vešli dovnitř.
Celý sál včetně Sarah najednou věnoval pozornost pouze přicházejícím osobám. Oba si téměř ve stejném momentě sundali kápi z hlavy a věnovali radě kývnutí hlavy. Zkušenější z nich, mladík s kaštanově hnědými vlasy, Kayl, si nevšímal toho, co se děje kolem něj a už vůbec nebral na vědomí, jestli Rada právě rozhoduje o něčím osudu, nebo si dává odpolední dýchánek. Chtěli, aby přiletěl, tak ho tu mají. Rozhodně neměl v plánu zdržovat se tu delší dobu, ale vrátit se zpátky na Galeon, nebo do bitvy na Veran. Až do té doby, dokud si nevšiml plavovlasé dívky s měňavýma očima, která zklamaně stála uprostřed sálu a prosebně se dívala na ty, kteří se právě rozhodli poslat jí navždycky domů. Jediný problém byl v tom, že Sarah neměla žádný domov. Neměla ani rodinu, která by jí přivítala s otevřenou náručí a ujistila jí, že to vůbec nevadí.
"Pánové, měli byste počkat venku," Zamumlala nespokojeně Tifere cítící blízkou katastrofu, "A k vám slečno Ayelai, jděte si zabalit. K večeru vás raketoplán odveze na vaší rodnou planetu. A taky mi vraťte průkaz."
Sarah neposlouchala. Pohledem přejížděla po nově příchozích a tvářila se překvapeně. A ani Kayl s Elenem se netvářili, že by tu čekali zrovna ji.
"Průkaz?" nadzvedl jeden z mužů obočí a pootočil hlavu směrem k členům Rady.
"Ale jistě. Tady Sarah opouští Akademii. Trent by byl jistě velmi hrdý." Nasadila Tifere důraz na slova byl by. Elen se zamračil a hodil po ní otrávený výraz.
"Můžete jít, slečno. Raketoplán bude k dispozici za pár hodin, včas vám oznámíme odlet." Přerušil jí muž v brýlích a snažil se tak uklidnit atmosféru. Spíš to ale zhoršil. Byl to menší dědeček s brýlemi na nose a stříbrnými řídkými vlasy, Leyones. Jeho příjmení nikdo neznal a vlastně se po něm ani nikdo nepídil. Důležitější bylo, že právě on založil Akademii a stál za vším co se tu dělo. Nejvíc ze všeho ho ale mrzelo, když musel poslat nějakého studenta za brány honosné budovy, za kterou stál.
"Ale to přece nemůžete!" zaprotestoval Kayl a už se chystal vyrazit blíž k radě, ale Elen mu ztěžka položil ruku na rameno a zastavil ho.
Dívka se otočila na podpatku a pomalu se sunula ven, s výrazem, jako by byla naprosto smířená se svým osudem, i když ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo.
"Promiňte, ale ohledně vašeho úkolu ještě něco projednáváme. Co kdybyste se zatím přivítali s vašimi známými? A pokud i tak nebudete mít co dělat, můžete navštívit tento pokoj, " podal Leyones Elenovi destičku s mapou k onomu pokoji a pokračoval, " myslím, že by bylo přínosné, kdybyste se seznámili s vašimi budoucími spolupracovníky. Byt 5124."
Oba muži na sebe překvapeně pohlédli, ale nic neřekli. Znali se tak dlouho, bylo to, jako by byli sourozenci. Slova pro ně byla zbytečná. Za těch několik let se naučili dokonale poznat, co si ten druhý myslí. Myslíš, že nás sem dotáhli, abychom dělali na nějaké akci? Elen pokrčil rameny. Zavání to problémem na vyšších místech. Doufám, že ne. Je to sice naše práce, ale mohli by trochu respektovat, co se teď děje.
"Dobře, ihned je vyrazíme hledat." Přikývl Kayl, podíval se na Elena a kývnul směrem ke dveřím.
"Dáme vám vědět, až budeme mít vše připravené," Zavolala za nimi Tifere a nespokojeně si založila ruce na prsou, " Snad se kvůli tomu starému bláznovi nerozhodnou prezidentku odmítnout."
* * *
"To si z nás dělají legraci?" rozvalil se Kayl v pohodlném křesle. Jejich bývalý pokoj mu po všech těch letech přišel tak cizí. Jako by tu nikdy nebyl.
Elen jenom pokrčil rameny a nalil si do sklenice vodu. Přemýšlel, co by Trent řekl na to, že Sarah opravdu vyloučili. Jejich učitele by to nejspíš mrzelo a cítil by zklamání. Trent kdysi, když byl s Kaylem a Elenem něco vyřídit, našel Sarah jako malou rozkošnou holčičku, která se ještě nedokázala vzpamatovat ze ztráty rodičů. Okamžitě do ní vložil obrovské naděje, a když se dozvěděl, že ona malá holčička má i neuvěřitelné schopnosti, byl z ní unešený ještě víc, než z obou chlapců. Těm se to sice vůbec nelíbilo, ale časem zjistili, že si Trent k Sarah vypěstoval zvláštní vztah. Jako by to byla jeho vlastní dcera.
"Jen ti co zůstanou, nakonec nezešílí." Zamrmlal Elen a sedl si vedle svého přítele.
Kayl po něm hodil tázavým pohledem: "Trent?"
Elen přikývl. Upil ze skleničky a bez zájmu ji odložil na další ze stolků. Bohužel až příliš na okraj a tak se sklenička začala kácet k zemi. Ve vzduchu se ale zastavila a pak se jako zázrakem vrátila zpět na místo. Kaylova ruka, kterou doteď držel ve vzduchu a ovládal sklenku vody, mu klesla podél těla.
Oba chvíli seděli, mlčeli a dívali se před sebe. Jednou ze zakázaných věcí, byla i jakákoliv citová náklonnost k ostatním, ať už civilistům nebo jiným Ochráncům. Přesto většina studentů cítila ke svým učitelům pouto. Byli s nimi od mala, naučili je všechno, co uměli.
A proto teď byli Elen s Kaylem zničení a zklamaní. Mohla za to jedna prokletá bitva. Pamatovali si, jak Rada před několika lety rozhodla, že Trenta a jeho žáky pošle na Veran. Bez Sarah. Kayl přišel o svoji dobrou kamarádku a Trent o svou "malou holčičku". Jen Elen se tvářil, jako by s ním její odchod ani trochu nehnul. Tehdy to bylo snad to nejhorší, co Kayla potkalo. Alespoň si to myslel. A pak to přišlo.
Byl svědkem tomu, když se jeho učitel skácel k zemi. Mrtvý. Stačil jediný správný výstřel od té nejproradnější osoby, samotného Mocného pána ze Salaru. Tehdy Elen s Kaylem přísahali, že Trenta pomstí, ať to stojí, co to stojí. Všechno, o co se Trent snažil, přišlo vniveč. Odvezli jeho tělo na Seriun do Akademie, kde mělo být podle tradice spáleno a popel vysypán do Posvátného jezera. Kayl se s tím po čase vyrovnal, ale Elen, do jehož rodiny Trent patřil, měl pořád nějaké výčitky svědomí. Kayl se čím dál víc bál, jestli Elen pravidla nepřekračuje až moc.
"Netrap se víc než je třeba," zvednul se a násilím vytáhl Elena, jemuž se vstávat moc nechtělo, z křesla a dotáhnul ho ke dveřím, "Myslím, že je čas seznámit se s novými přáteli." Důraz dal především na slovo přátelé. Jako by byl nějaký důvod, proč by si s nimi neměli rozumět.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti první díl ENHR?

Ano. 47.6% (10)
Ne. 23.8% (5)
Nečetl/a jsem. 28.6% (6)

Komentáře

1 Miqelka Miqelka | Web | 20. srpna 2010 v 14:37 | Reagovat

úžas!
Kayl je sympaťák a Elena je mi líto.. a u Sarah doufám, že se z tohonijak vyhrabe....
AspOń náznak válek mezi planetami (to mi dlěá radost). To se skvěle čte!

2 Miqelka Miqelka | Web | 20. srpna 2010 v 14:54 | Reagovat

:DD jo to by průšvih byl.
no a do mě budou všechno hučet v nelogické češtině, a já anglinu docela ráda :))

3 Alessandra Alessandra | Web | 21. srpna 2010 v 15:12 | Reagovat

Skvělééé! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama